|
|
Sen o pozemském ráji v Dostojevského dílech
Netopilová, Barbora ; Ovečka, Libor (vedoucí práce) ; Sládek, Karel (oponent)
Sen o pozemském ráji, znovuobjevení původního, absolutně harmonického rajského života, je podle Dostojevského jeden z nejhlubších a nejdrahocennějších snů lidského srdce. Duchovní cesta každého člověka má své dějiny, rodí se z teze (křest), prochází antitezí (krize) a završuje v syntezi (krása). Člověk vychází z edenského ráje "paradis" a cílí do nebe, Božího království. Tak je člověk v dějinách svého duchovního života roztržen v realitě mezi dvěma ráji: rajskou zahradou, z níž vychází a Božím královstvím, k němuž směřuje. Střed duchovní poutě, život, je doprovázen krizí, jež lze charakterizovat též jako odtržení od ráje. Postavy Dostojevského románů troskotaly na tom, že si svou přítomnost uprostřed dvou "rajských stavů" nebyly schopny připustit a tak se jejich představy o nastolení pozemského ráje pokřivovaly. V naší práci budeme sledovat čtyři tendence: 1. Pokřivení času, nesprávně uchopený smysl dějin. Snaha vracet se na zpět, odkud člověk vyšel ve smyslu origenistickém, cyklickém pojetí návratu je patrná v povídce Sen směšného člověka. Jiný extrém představují v té době se Evropou rychle šířící myšlenky marxismu, jež naopak význam minulosti popírají, stejně tak jako smysl dějin. Svůj sen upínají k rychle nastolené budoucí blaženosti. Jako jistou alternativu představíme křesťanský prorocký...
|
host ::
RSS.